„Všechno v pořádku, Ashley?“ zeptala se Taylor Shepardová poněkud familiérním tónem své nové posily týmu, která se k nim připojila jako jediná přeživší ze své jednotky na Eden Prime.
Byla to těžká mise, plná nečekaných zvratů a zrady. Každý tam o někoho přišel – ať už to byl vojín Jenkins, nebo spektra Nihlus, seržant Williamsová si prošla nejspíš největším peklem ze všech.
Shepardová tušila, že komunikace s ní bude trochu oříšek.
Nepochybovala o její loajalitě z povinnosti i vděku, ale dělala si starosti ohledně jejích lítostivých řečí a drbů, které se šířily posádkou. Ashley nevěřila, že přítomnost mimozemských členů posádky spadá pod rozhodnutí Shepardové, a podobné pochybnosti mohli mít nepěkný dopad na morálku celé Normandy.
„Jen do toho, řekněte mi, co Vás trápí,“ naléhala Shepardová a snažila se nepůsobit tak chladně a cizácky, jako když potřebuje budit respekt. Teď naopak potřebovala budit soucit a porozumnění, aby se jí podařilo dostat podstatu problému na povrch. Jejich rozhovor trval už nějakou chvíli, a seržant se dlouho zdráhala, než přestoupila na stejnou vlnu. Podobnou konverzaci spolu vedly už nejméně potřetí, a vždycky se dostaly o kousíček dál. Bylo to však vyčerpávající.
„Já.. nechci se stavět proti Vašim rozhodnutím, jen... skutečně si myslíte, že je vhodné nechat turianovi a kroganovi takovou svobodu na lodi Aliance? Nemám snad - „
„Nemáte pravdu, seržante Williamsová,“ zastavila ji velitelka, rázně, ale umírněně, aby ji nezastrašila. „Víte, že ještě v minulém století lidé na Zemi považovali za cizí rasu člověka jiné národnosti? Nebo že žena v pozici velitele byla něčím tak vzácným, že málokdo věřil jejímu úsudku? Časy se mění, avšak historie nám připomíná, že ať už nastane jakýkoliv konflikt, vzájemné podezřívání založené na strachu z něčeho nového nevede k ničemu dobrému. Turiani jsou nyní naši spojenci, stejně jako každý jiný příslušník cizí rasy na téhle lodi. Obezřetnost je potřeba, ale stejně tak i mezi svými.“
„Nejsem si jistá, kam tím míříte, madam,“ řekla Williamsová nejistým hlasem.
„Já jen říkám, abyste otevřela oči. Co je důležité, je motivace. Podívejte se na každého jednoho z nich – Garrus, který jde po příslušníkovi vlastní rasy, protože ctí spravedlnost. Tali´Zorah, která věřila, že usvědčí Sarena a dokázala to. Wrex, který žije pro vzrušení z boje. A vy, seržante, jste tady proto, že hledáte odpovědi z Eden Prime. Věřte, že je najdeme, ale jen když se budeme chovat jako tým.“
„Rozumím, madam. Vrátím se ke svým povinnostem.“ zasalutovala.
„Výborně, seržante. Vedete si skvěle.“ rozloučila se Shepardová.
Vrátila se do své kajuty, pro dnešek už měla zdlouhavých rozhovorů k udržování morálky tak akorát dost. Skoro každý člen Aliance měl nějaké – ať už skrývané, nebo přiznané – pochybnosti o jejich nových přírustcích posádky. Někteří dokonce potají zpochybňovali její kompetenci k velení nad touhle lodí, ale to nejspíš bylo tím, že si jejich skutečnou loajalitu potřebovala teprve vybudovat.
I sama velitelka občas pochybovala, jestli to, do čeho se vrhají, není nad jejich síly – ale její odhodlání bylo tím, co ji pohánělo vpřed. Věděla moc dobře, jak to funguje – čím více si tým důvěřuje, tím má větší nasazení a tím se zvyšovala šance na úspěšnost mise. Její přístup byl právě tím klíčem, proč se dostala do N7 programu, proč získala velení nad misí na Akuze a proč se před několika dny před koncilem Citadely stala spektrou.
Kurs Normandy byl nastaven na shluk Artemis Tau. Úkolem mise bylo pátrat po doktorce Liaře T´Soni, asarijské vědkyni, která se specializovala na výzkum Protheanských artefaktů a jejich jediným vodítkem byla pravděpodobnost přítomnosti protheanských ruin na cílové planetě. Mazihvězdný skok proběhl už před několika hodinami a proto už bylo nezbytné zahájit hlubší přípravy na misi.
Tahle doktorka mohla být stejně tak potenciální posilou týmu jako nepřítelem, neboť se předpokládalo, že její matka spolupracuje se Sarenem. Byla to však pravděpodobně nejlepší stopa, kterou měli k dispozici a navíc zoufale potřebovali někoho, kdo by možná – ať už dobrovolně, nebo ne, mohl pomoci s rozluštěním záhad spojených s protheanskou vizí. Nebylo divu, že posádka měla obavy, když jejich mise byla závislá na dalším mimozemšťanovi. Stačilo vnímat nervozitu, kterou na Normandy, tehdy ještě pod velením kapitána Andersona, přinesl turianský spektra Nihlus.
„Blížíme se do systému Knossos,“ zahlásil Jeff, mnohem častěji přezdívaný Joker, z pilotní kabiny.
„Navigátore Pressley, za minutu Vás chci vidět na můstku,“ zareagovala velitelka.
„Ano, madam,“ ozvalo se z komunikátoru. Věci se daly do pohybu. Když Taylor Shepardová procházela lodí, ucítila na sobě spoustu tázavých pohledů. Nenechala se jimi nijak vyvést z míry.
Jen o pár okamžiků později už se skláněla spolu s Presslym nad hvězdnou mapou.
„Jaké informace máme o téhle části vesmíru?“ zeptala se velitelka ještě než si stačila pořádně prohlédnout soustavu, ve které se právě ocitli.
„Pět planet a dva pásy asteroidů. Archanes je plynný obr, známý pro těžbu nitrogenu. Armeni je známa zvými ruinami rasy zeiophů, ovšem nikdy nebyla potvrzena přítomnost protheanských ruin. Zakros se svým hydrokarbonovým pláštěm není moc vhodný adept na přistávání, ale pak je tady Therum, spadající pod HSA, s výskytem protheanských ruin, je to nehostinný, industriální svět, ale je znám pro výskyt protheanských ruin. Vsadil bych boty, že tam máme zatraceně velké šance.“
„A co poslední planeta?“ doptala se velitelka.
„Phaistos? To je jenom žhavá pustina.“
„Dobrá. Spoj se s Jokerem a proskenujte Therum, a pokud se potvrdí stopa, připravte Mako,“ potvrdila Shepardová. Sama se poté šla připravit do akce – formální uniformu vyměnila za účelové brnění a připravila si svůj arzenál zbraní a potřebné zásoby.
Už dlouho přemítala, koho s sebou na tuhle misi vezme. Myslela na Kaidana Alenka, který se již osvědčil jako mocný a loajální biotik a turianského snipera Garruse. Toho si chtěla vybrat proto, že se jako důstojník C-Secu na Citadele musel potýkat s rasou asari, a také mu chtěla dát možnost se aktivně podílet na Sarenově lovu, aby nepřišel o své zapálení.
„Potvrzuji přítomnost Gethů,“ ozvalo se z komunikátoru jen o pár minut později.
„To o něčem svědčí,“ Potvrdila a na chvíli se zamyslela, než vydala rozkazy. „Vakarian a Williamsová jdou se mnou.“
Věděla, co ji přimělo změnit názor – potřebovala, aby seržant měla mysl zaměstnanou a mohla získat alespoň nějaký pocit zadostiučinění ze ztráty své jednotky. A navíc, jedině boj po boku turiana mohl přesvědit největšího přiznaného odpůrce nových členů posádky o křivdě, kterou jim činí. Gethové byli nyní společným nepřítelem, který připomínal ztráty, ale zároveň nutil postavit se problémům zpříma. Shepardová si byla jistá, že pod dobrým vedením je Ashley Williamsová zvládne, podobně jako se velitelka dokázala přenést přes ztrátu své jednotky na Akuze.
Ještě to však vyžadovalo spoustu úsilí.
Ale nyní před nimi ležel podstatně odlišný úkol.
...tohle je zatim jenom náběh na další výtvor, ne? Nechce se mi věřit, že bys na tom nepracovala dál a nevytvořila z toho nějaký další úžasný umělecký dílo...
...když maluju vodovkama já, tak se většinou proklesím až na stůl... to je pak ale jinačí brutus 
na tom rozdelanem obrazku, který je však umístěn do Shepard´s cabin, si ale můžete představit koho chcete ^^
