Mass Effect CZ Forum

...nevim, jak moc je to trapný přiznat, ale když jsem psal tu pasáž o justikarce a malý Samaře, tak mi trochu zvlhly voči. Aspoň důkaz toho, že to asi neni špatně napsaný...

Looks like I'm getting soft, dammit!!

„Co jinak?“ nadhodil hlas, patřící její nejmladší sestře.
„Nic nového, jako posledně...“ usadil se na Ashleyině tváři nenucený úsměv, když odpovídala. Palebná náčelnice poslední dobou neměla tolik času jako dřív, kdy se jí podařilo zavolat své sestře dokonce několikrát za týden. Nijak neskrývala, že u ní byla rodina na prvním místě.
„Neřeklas mi, jak se vlastně mají ségry.“ sondovala dál Ashley. „Co Lynn? Nebo takhle: Co ten její?“
Vyslovenou otázku pak doprovodila potutelným chichotem, ale dala si záležet na tom, aby jej Sarah na druhé straně hovoru zachytila.
„Jako, jak odpověděl? No, souhlasil.“
„Takže ,anoʻ? To jsem nečekala...“ odkašlala si krátkovlasá poddůstojnice. „Ale až ho potkáš – nebo až se uvidíš s Lynn – tak mu řekni, že mu chci vzkázat, ať se k mojí sestřičce kouká chovat hezky.“
„Jasně, Ash. Vyřídím.“ odpověděl dívčin rozveselený hlas.
„Víš, že jsem schopná ho klidně přerazit.“
Sarah Williamsová věděla, na co její starší sestra naráží a odpovědí byl náčelnici pouze čím dál víc hlasitý smích. I sama Ashley si zřetelně vybavila okamžiky, kdy tehdy ještě novopečenému příteli její později narozené sestry málem zlomila ruku – za což mohla jen zčásti. Ten frajírek si tehdy myslel, že ho nějaká vojanda přece nemůže porazit v páce...
,Snad od té doby zmoudřel.ʻ pomyslela si v duchu Ash.
„A taky vyřiď, že jim přeju hodně štěstí. A že se nemůžu dočkat, až se s oběma potkám.“
„A to bude kdy?“ vyřkla Sarah otázku, se kterou Ashley tak nějak musela počítat, že přijde.
Náčelnice se rozhlédla kolem sebe. Pohlédla na Garruse, který byl zalezlý pod zaparkovaným Makem a něco tam kutil, aby se pak podívala na mohutného krogana, postávajícího opodál.
„Víš...ještě to asi chvíli potrvá...“ vysoukala ze sebe neurčitou odpověď. „Ale doufám, že to bude brzy.“ zakončila pak optimisticky.
„Ozveš se zase?“
„Co nejdřív to půjde.“ slíbila Ashley.
„Tak ahoj, Ash.“ Kliknutí značilo, že hovor dospěl ke svému konci.
„Ahoj...“ vydechla naprázdno příslušnice alianční pěchoty. Ani se nestihla pořádně rozloučit.


Jen při několika činnostech se Ashley dokázala doopravdy uklidnit a nemyslet na to, co by mělo přijít – třeba zítra nebo třeba dnes.
Dokázala se odreagovat při přípravě zbraní do akce. Víceméně každý člen posádky si na lodi našel něco, čím by nějakým způsobem mohl přispět k bojeschopnosti nejen Normandie, ale i její posádky. A Ash našla svoje místo u pracovního ponku na spodní palubě, kam si členové pozemního výsadku odkládali své zbraně, ze kterých se buď střílelo nebo byla pravděpodobnost, že se z nich střílet bude – v nejbližší době.
Aby byl arzenál ručních zbraní připraven k použití, bylo nutné jednotlivé zbraně vzít a důkladně je vyčistit. Nejdřív prováděla základní rozborku těch smrtících mechanismů – Ashley byla ráda, že si ještě z dob svého výcviku pamatovala přesný postup. A to u několika typů zbraní.
Avenger navíc dokázala rozebrat v poměrně krátkém čase a u této zbraně si ten postup už docela zautomatizovala. Vyčistit a lehce vysušit hlaveň, vytřít nábojovou komoru, protáhnout spouštěcí mechanismus střelby apod. To všechno měla zažité. A zas tak jiné to při změně typu zbraně nebylo...

Jenže to už dnes měla za sebou. Chvilku proto jen tak bloumala pohledem po palubě a pak přešla ke své skřínce, kde si schovávala věci. Zrak jí spočinul na pomačkané fotografii jejího dědečka. Ještě jednou se podívala okolo sebe a ponořila se do svých myšlenek...
,Jak se tohle vlastně stalo?ʻ napadlo ji. ,Teď už jsme spojenci...ʻ
Zahleděla se na Garruse. Při válce s turiany zahynulo pod velením generála Williamse několik vojáků. Jeho blízkých přátel...
Tvrdost a spravedlnost...
Ash správně vytušila, že dobrý velitel sice musí být přísný a důsledný, zároveň ale spravedlivý. Měl by si ke svým podřízeným vybudovat vztah, založený na důvěře jeden ve druhého – vojáci pak budou daleko lépe odvádět svou práci a i on s nimi bude víc spokojený... A pak se může stát, že ho něčí smrt zasáhne.
Vojínka Bhátíjaová...
Ashley moc dobře věděla, co se může stát... Při pomyšlení na svou padlou spolubojovnici ale zamáčkla slzu, která se jí drala do oka.
Náčelnice počítala s tím, že jí bude chvíli trvat, než si na tohle všechno zvykne. Na situaci, ve které se nachází, na své nové spolubojovníky...

Jsme přeci jen lidé...

V takovéto okamžiky jí pomáhala víra. Víra v Boha, který ochraňuje ji a její rodinu. Který nedovolí, aby se jejím blízkým přátelům něco stalo. A který nedopustí, aby se opakovalo něco jako Shanxi...
Shanxi vzala její rodině všechno. Rod Williamsů nesmyl špínu, kterou na něj válka nanesla. Všichni – i Ashley – ztratili budoucnost. Předsudky najednou panovaly všude kolem. A to i přesto, že výsledky Ashleyiny činnosti hovořily jasně.
Garrus se ale zdál být v pohodě. Jen čas ale ukáže, nakolik tomu tak opravdu je. A jen ten samý čas pomůže náčelnici...
Ashley si vybavila Bibli a v duchu si přeříkávala několik žalmů, které ji zaujaly, které si zapamatovala a o kterých si myslela, že jí pomohou zůstat vždy v klidu a že uleví její mysli, pokud jí budou přepadat nějaké černé myšlenky...
,Miluj bližního svého jako sám sebe.ʻ ...byla další věc, kterou si občas opakovala zbožná náčelnice.
Jenže kdo je můj bližní?

Proud jejích myšlenek se kamsi vytratil – jako už poněkolikáté od chvíle, co se stala novou členkou posádky. Chvíli se cítila, jako by se kolem ní zastavil svět – až se za ní ozval přívětivý ženský hlas.
Ash se otočila a spatřila svou nadřízenou – mladou ženu se světlými, kaštanovými vlasy.
„Všechno v pořádku, Ashley?“ zeptala se velitelka Shepardová poněkud familiérním tónem...
.
.
.
...během mise přijde na jiné myšlenky. A něčím podobným se vůbec nebude zaobírat...tam jde totiž všechno tohle stranou. Náčelnice věděla, co má a co bude dělat – bojovat pro ty, kdo se budou bít vedle ní.
Garrus...Wrex...
Pokud to bude nutné, klidně pro ně vykrvácím.
Za předpokladu, že se tedy dostane do akce. Věděla, že určit složení mise je na velitelce. I když si ale nebyla jistá, jestli bude mít vůbec možnost podívat se ven, tak pevně věřila, že nezklame. A že udělá to, pro co ji vycvičili.
To nepřipadá v úvahu, aby to nešlo.
„Jde se na to. Vakarian a Williamsová jdou se mnou.“ rozezněly se v lodním interkomu rozkazy velitelky Shepardové.
Výsadek. Ashley uchopila svou útočnou pušku a zaznamenala, že se vedle ní postavil turian, který udělal to samé. Oba se šli navléci do svých bojových zbrojí – Ashley se nasoukala do svého růžově zbarveného Phoenixu, který už ji mnohokrát zachránil od jisté smrti, a aktivovala jeho kinetické bariéry.
Ještě předtím však mírně otočila hlavu turianovým směrem. Nic neříkala, pouze krátce pokývla.

"For your eyes only...can see me through the night...
For your eyes only...I never need to hide...

You can see so much in me...so much in me, that's new..."